HEIF | inovace rozvoj financování Liberecký kraj

Higher Education Innovation Fund - HEIF (Velká Británie)

Popis:

Inovační fond pro vyšší školství (The Higher Education Innovation Fund, HEIF) je programem, který stimuluje přenos znalostí z univerzit a dalších vzdělávacích institucí do praxe, a podporuje tak lepší uplatňování třetí role těchto institucí. S využitím programu, který představuje významný zdroj financování těchto aktivit v Anglii, je možné posílit kapacitu a zlepšit technologický transfer z vysokých škol a komercializaci poznatků VaV. V žádosti univerzity podávají své strategie a plány zaměřené na transfer znalostí a technologií. 75 % finančních prostředků HEIF je přidělováno plošně tak, aby každá vysokoškolská instituce získala fi-nanční podporu. Zbývajících 25 % prostředků fondu je rozdělováno na základě soutěže na nejvíce inovativní projekty s významným dopadem.
První kolo bylo zahájeno v roce 2001 a současné čtvrté kolo, které bylo zaháje-no v lednu 2008, poskytuje pobídky pro spolupráci škol s podniky, veřejným sek-torem a dalšími partnery. Podpora z tohoto kola je určena pro akademický rok 2008-2009 (112 mil. £), 2009-2010 (134 mil. £) a 2010-2011 (150 mil. £).

Efekty:

Financování pomáhá zejména ustavení formalizovaných struktur řízení (včetně vytvoření pravidel pro odměňování), vybudování kapacit na podporu transferu znalostí a přispívá ke zlepšení postoje akademických pracovníků univerzity k této problematice. Jako dobrá praxe je tento program uváděn také proto, že poměrně flexibilně spojuje dříve oddělená a komplikovaná opatření. Hodnocení z roku 2005 však prokázalo poněkud omezený dopad na „skutečný“ přenos zna-lostí v podobě zvýšené interakce mezi univerzitami a průmyslem, což naznačuje, že vytvoření těchto vazeb lze očekávat až v delším časovém horizontu.

Odkaz:

http://www.bis.gov.uk/Policies/science/knowledge-transfer/heif

Zdroj:

Klusáček, K., Kučera, Z., Pazour, M. a kol. (2008): Kniha zahraničních dobrých praxí při realizaci politik výzkumu, vývoje a inovací. Technologické centrum Akademie věd ČR, Praha, s.40-41